Základní větné členy

Podmět

• 1 pád

• Ptáme se = Kdo? Co?

• Na stromě rostou jablka.

• Dělíme na: Vyjádřený, nevyjádřený, všeobecný (oni)

Přísudek

• Vyjadřuje činnost nebo stav podmětu

• Ptáme se = Co dělá podmět?

• Na stromě rostou jablka.

• Dá se rozdělit na více druhů:

  1. Slovesný jednoduchý

     • Tvoří ho pouze jedno slovo v jednom čase

     • Kočka leze dírou

  2. Slovesný složený

     • Tvoří ho =

       1. Způsobové sloveso (muset; moci; smět; mít; chtít)

       2. Fázové sloveso (začít, začínat, zůstat, zůstávat, přestat, přestávat)

     • + infinitiv

     • Kočka chce prolézt dírou

  3. Jmenný se sponou

     • tvoří ho sponové sloveso (být, bývat, stát se, stávat se) + přídavné nebo podstatné jméno

     • *Kočka je líná*

  4. Jmenný (beze spony)

     • Podstatné nebo přídavné jméno bez spony

     • *Sliby -- chyby; průjezd zakázán *

Rozvíjející větné členy

Přívlastek

• Blíže určuje podstatné jméno

• Ptáme se = Jaký? Který? Čí?

• Dělíme je na dva:

  • Shodný

    • Shoduje se v rodě, čísle a pádě

    • Většina stojí před podstatným jménem (nemusí)

  • Neshodný

    • Neshoduje se

    • Stojí za podstatném jméně (nemusí)

    • To, jestli se přívlastek s řídícím podstatným jménem shoduje, se nejrychleji zjistí srovnáním 1. a 7. pádu (buchty od babičky; s buchtami od babičky)5

Předmět

• Ptáme se na něj všemi pádovými otázkami, kromě 1. a 5. pádu

• *Markéta utrhla ze stromu jablko***.** (koho? Co? = Jablko)

Příslovečné určení

• Druhy:

  1. Místo = Kde? Kudy? Kam?

     • Pes vlezl do boudy.

  2. Čas = Kdy? Odkdy? Dokdy? Jak často? Jak dlouho?

     • Včera jsem přišel pozdě

  3. Způsob = Jak? Jakým způsobem?

     • Vypadalo to hezky.

  4. Míra = Jak moc?

     • Vypadalo to docela hezky.

  5. Příčina = Proč? Z jaké příčiny?

     • *Kvůli dešti nešli na výlet*

  6. Účel = Za jakým účelem?

     • *Přilepšili si na zdraví*

  7. Podmínky = Za jakých podmínek?

     • *Za deště nikam nejdu.*

  8. Přípustky = I přes co? Přes jakou přípustku?

     • *Navzdory dešti šli ven.*

Doplněk

• Závisí na podmětu a přísudku

• Většinou se pozná tak, že se vyskytuje na konci věty a jde dát jako přívlastek před podstatné jméno

Věta Hlavní

• Je v souvětí mluvnicky nezávislá na jiné větě. Nelze se na ni zeptat jinou větou. Jestliže na větě hlavní závisí věta vedlejší, je věta hlavní větou řídící

• Musí být ve větě alespoň jedna

• Jakmile jsou ve větě víc jak dvě = věta nadřazená

• Jakmile jenom jedna = věta podřazená

Vedlejší věty

Je mluvnicky závislá na jiné větě. Na větu vedlejší se ptáme větou řídící a otázkami jako na větné členy.

Druhy jsou stejné jako u větných členů

Slovní druhy

• Ohebné = dají se skloňovat

• Neohebné = nedají se skloňovat

Podstatná jména

• Mluvnické kategorie

• Druhy:

  • Konkrétní: názvy osob, věcí (můžeme si šáhnout, počítají se i ženy)

  • Abstraktní: názvy vlastností, dějů a stavů

  <!-- -->

  • Látková: abychom zjistili počet, potřebujeme nádobu (krev, voda, dřevo)

  • Hromadná: jednotné číslo, víc věcí (mládež, listí)

  • Pomnožná: množné číslo, jedna věc (brusle, dveře, kamna, ústa)

• Mluvnické kategorie:

  • Pády:

---

1 Kdo? Co?

---

2 Bez Koho? Čeho?

3 Ke Komu? Čemu?

4 Vidíme Koho? Co?

5 Oslovujeme, Voláme

6 O Kom? Čem?

7 S Kým? Čím?

---

• Číslo: jednotné, množné

<!-- -->

• Rody a Vzory:

  • Mužský

  <!-- -->

  • Životný = pán, muž, soudce, předseda

  • Neživotný = hrad, stroj

    • I/Y -> neživotný (y), životný (i, krom páni, tam se musí skloňovat)

  <!-- -->

  • Ženský

    • žena, růže, píseň, kost

    • I/Y: žena (y, pokud končí podstatné jméno na -a, tak píšeme y), ostatní (i)

  • Střední = město, moře, kuře, stavení

Skloňování podstatných jmen

• Pokud je to část lidského/zvířecího těla (množné číslo)

  • 1. pád = uši, oči (psí oči, kočičí uši)

  • 7. pád = s ušima, s očima, s rukama, s ručičkama, s nohama

    • Výjimka = s koleny, s rameny

• Pokud to není (mn. č.)

  • 1. pád = ucha, oka (ucha od hrnce, oka v punčoše)

  • 7. pád = s ručičkami, s nohami

• Skloňování (-us, -os, -es)

  • Pokud konci na tyto koncovky, odtrhnem koncovku a sklonujeme normalne

    • 1. pad -- genius

    • 2. pad -- bez genia

• Skloňování Ruských jmen

  • Skloňují se jako přídavná jména (mladý, jarní)

• Special:

  • Orchidej

Přídavná jména

• Rozlišují se 3 stupně

  1. První (levný)

  2. Druhý (levnější)

  3. Třetí (nejlevnější)

• A také se rozlišují tři rody

  1. Měkký = jarní, jarní, jarní

  2. Tvrdý = mladý, mladá, mladé

  3. Přivlastňovací = otcův a matčin

Zájmena

• Dělíme na

  1. osobní (já, ty, on, ona, ono, my, vy, oni, ony)

  2. přivlastňovací (můj, tvůj, jeho, její, náš, váš, jejich, svůj)

  3. ukazovací (ten, tento, tenhle, onen, takový, týž, tentýž, sám)

  4. vztažná (kdo, co, který, jaký, čí, jenž)

  5. neurčitá (někdo, leckdo, ledakdo, málokdo, kdosi, kdokoli)

  6. záporná (nikdo, nic, nijaký, ničí, žádný)

Číslovky

• Základní (šedesát devět), druhová (patery), řadová (první), násobná (osmkrát)

Slovesa

• Mluvnické kategorie:

  1. Osoba

     1. Já (My)

     2. Ty (Vy)

     3. On, ona, ono (oni, ony, ona)

  2. Číslo: jednotné, množné

  3. Čas: přítomný, budoucí, minulý

  4. Způsob: oznamovací, rozkazovací, podmiňovací

  5. Rod: činný, trpný

  6. Vid: dokonavý, nedokonavý

  7. Třída:

     I. Třída -E

     • Tvrdé vzory: nese (nesl), bere (bral)

     • Měkké vzory: peče (pekl), maže (mazal), tře (třel)

     II. Třída -NE

     • Vzory: tiskne (tiskl), mine (minul), začne (začal)

     III. Třída -JE

     • Vzory: kryje (kryl), kupuje (koupil)

     IV. Třída -I

     • Vzory: prosí (prosil), trpí (trpěl, trp), sází (sázel, sázej)

     V. Třída -A

     • Vzory: dělá (dělal)

Předpony/Koncovky

-ovi / -ovy

Matějovy rodiče -- ovy!!

nn/n

• nn: píšou se u přídavných jmen odvozených příponou -ní, -ný od podstatných jmen, jejichž kořen končí na n nebo ň a ve slovech od nich odvozených (den -- denní, okno- okenní, holeň -- holenní, cena -- cenný, cennost)

• n: se píše ve slovech odvozených příponami -ík (ceník, deník), -ice (vinice, okenice), -ina (pevnina, hodina), -ěný (vlněný, hliněný, skleněný)

• Speciality:

  1. Ranní noviny, raný (ve smyslu časný, pouze jedno n)

  2. Vina, vinen, vinný

  3. Víno, vinný hrozen, vinice

  4. Panna, panenka

  5. Anna, Anička

  6. Jablonné nad Orlicí

mě / mně

• Určuje se podle pádů

• Jako pomůcka funguje Vašek (krátký Vašek = mě, Vaškovi = mně)

  1. Mě

  2. Beze mě

  3. Mně

  4. Mě

  5. X

  6. Mně

  7. Mnou

Ji/jí

• Pomůcka: ukazovací zájmeno tu (ji); té, tou (jí)

  • Řekl jsem jí, aby nechodila. (té)

  • Neřekl jsi jí to? (té)

  • Neviděli jste ji tam? (tu)

  • Půjdu tam s ní (s tou)

  • Dej na ni, má často pravdu. (tu)

ě/je

• pě- : vždy pouze ě (pje- neexistuje!!)

• vě x vje, bje x bě: určuje se podle kořenu slova (oběhnout barák = běh, objednat jídlo = jednat)

s- (se-)/z-(ze-)/vz-

• s-, se- : píšeme ve slovech vyjadřujících směřování:

  • Směřování dohromady: shrabat, sbalit, spojit, sloučit, ...

  • Směřování shora dolů: sjet, scházet, sletět, shodit, ...

  • Směřování z povrchu pryč: smýt, setřít, smazat, sfouknout, ...

  • Zmenšení objemu a zánik: shořet, shnít, sražené triko, ...

  • Zapamatovat si: skončit, slevit, spasit, spáchat, stvořit, shnít, sdělit, stěžovat si, schovat se, ...

• z-, ze- : ostatní případy

  • Změna stavu: zhubnout, zpřísnit, zocelit, zviditelnit, ...

  • Dokončení děje: zničit, zblednout, zlomit, zrušit, zbourat, ...

  • Zapamatovat si: zkoumat, zpívat, zpytovat, zhostit se, zpověď, zpěv

• vz- : směr nahoru

  • Zapamatovat si: vzpomínka, vzkvétat

  • Pozor: vstát (v + stát)

Vyjmenovaná slova

• B: být, bydlit, obyvatel, byt, příbytek, nábytek, dobytek, obyčej, bystrý, bylina, kobyla, býk, babyka

• L: slyšet, mlýn, blýskat se, polykat, plynout, plýtvat, vzlykat, lysý, lýko, lýtko, lyže, pelyněk, plyš,

• M: my, mýt (nádobí) , myslit, mýlit se, hmyz, myš, hlemýžď, mýtit, zamykat, smýkat, dmýchat, chmýří, nachomýtnout se, mýto, mykat, sumýš

• P: pýcha, pytel, pysk, netopýr, slepýš, pyl, kopyto, klopýtat, třpytit se, zpytovat, pykat, pýr, pýří, pýřit se, pyj, čepýřit se,

• S: syn, sytý, sýr, syrový, sychravý, usychat, sýkora, sýček, sysel, syčet, sypat,

• V: vy, vykat, vysoký, výt (pes vyje), výskat, zvykat, žvýkat, vydra, výr, vyžle, povyk, výheň a slova s předponou vy- a vý-,

• Z: brzy, jazyk, nazývat, Ruzyně.

Literatura

• Lyrika = bez děje

• Epika = má děj

• Drama = divadelní hra

Psaní velkých písmen

• Přezdívky: velké písmeno pouze u prvního slova (Bystré oko)

• Nadpřirozené bytosti a pohádkové postavy: jsou vždycky s velkým písmem (princezna, drak, vodník, polednice)

• Historické postavy: obě jména s velkým (Jan Lucemburský, Anežka Česká,...)

• Obyvatelská podstatná jména (příslušníci národů, obyvatelé měst, národů, obcí...), píšeme vždy velké písmeno (Moravan, Francouz, Pražan, ...)

• Přídavné jméno: (pražský, moravský, francouzský,...) píšeme vždy malé

• Školní předměty: malé (čeština, angličtina, matematika, ...)

• Státy: obvykle se s velkým písmem píše jen první slovo z názvu [Česká republika, Spojené státy americké -- (přídavné jméno, proto malé!!)], je-li součástí názvu nějaké vlastní jméno, píšeme velké (Spolková republika Německo)

• Názvy měst: píšou se vždy s velkými písmeny, i když jde o více slovný název, výjimkou jsou předložky, ty jsou s malým! (Svatý Jan pod Skalkou, Hora Svaté Kateřiny, České Budějovice)

• Pohoří: platí pro ně stejné pravidlo jako u států (Kašperské hory, Vysoké Tatry, Bílé Karpaty)

• Ulice, mosty, náměstí: obecná podstatná jména (ulice) jsou s malým písmem, první slovo je s velkým písmem, předložky jsou s malým, ale jen pokud nejsou na začátku

• Názvy uměleckých děl a výrobků: velká písmena (román Robinson Crusoe, auto značky Alfa Romeo, ...)

• Názvy rostlin a zvířat: malá (kočka domácí, rozrazil rezekvítek)

<!-- -->

• Určité období: (masopust, advent) -- malé

• Dějinné události: většinou malé, protože přívlastky, které stojí u daných spojení, jsou pro identifikaci dostačující (třicetiletá válka)

• Názvy škol: pokud je u názvu školy místo určení (konkrétní ZŠ/SŠ/VŠ), napíšeme první písmeno velké (Základní škola ve Vědomicích, Gymnázium v Praze 4), když mluvíme o jedinečné instituci, píšeme s počátečním velkým písmenem (Karlova univerzita, Univerzita Karlova)

Speciální

• žid (malé) -- vyznavač židovského náboženství (judaismu)

• Žid (velké) -- příslušník etnika (národa)

• Silvestr (velké) -- jméno

• silvestr (malé) -- oslava

• lazar (malé) -- nemocný

• Lazar (velké) -- biblická postava (jméno)

• Přijeli jsme škodovkou (malé) = škodovka není oficiální název

• Den dětí, Rok hudby, Den bez aut (velké) -- něco jako svátky

• den otevřených dveří (malé) -- není ustálený den v ruce!

• městský úřad (obecné = malé), Městský úřad v Roudnici nad Labem (konkrétní úřad = velké)

• Vše nejlepší do nového roku (malé); Nový Rok -- je jen 1.1. (velké)

• Ferda Mravenec (obecné jméno, je až za podstatným jménem -- je bráno jako příjmení)

• brouk Pytlík (obecné jméno je před podstatným jménem -- píšeme malé)

• Červená karkulka (přezdívka, pokud se mluví pouze o Karkulce, píšeme velké K)

• náměstí Míru -- slovo namesti vzdycky male.

• Prazsky hrad (male), prezident prijel na Hrad (myslime prazsky, velky)

• Lezi jako lazar -- sice jmeno ale prirovnavane idk